Když studenti skutečně chtějí, mají i na Oskara!

Jako poslední byl promítán výtečný a na Oscara nominovaný snímek pocházející z francouzské studentské tvorby – Oktapodi, který představil spoluautor Thierry Marchand. V pouhých dvou a půl minutách se odehrává dynamický příběh dvou chobotniček, které se snaží jedna druhou zachránit. V rámci scénáristického kurzu Isaac Kerlow rozebral celý film se slovy, že jde o geniální ukázku perfektně fungujícího příběhu, kde každý jednotlivý obraz, pohyb kamery, animace i střih odpovídá konkrétnímu promyšlenému účelu. Tedy klasická animovaná zápletkas tradičním uměním vyprávět, které se projeví tím, že dokáže zaujmout kdekoliv a kdykoliv. Pohled do zákulisí byl podobně impozantní. Po většinu celého roku se šestičlenný tým soustředil na vývoj příběhu a animatiku, který byl téměř identický s konečnou verzí. Potvrzuje se tak pravidlo, že z času potřebného pro vytvoření kvalitního filmu zabere plánování 80% a realizace jen 20 %.

Takto precizně odvedená příprava se nakonec vyplatila v samotném závěru, kdy se samotné vedení školy dva měsíce před koncem školního roku začalo skutečně strachovat, jestli bude projekt vůbec dokončen. Je to pochopitelné – dva měsíce před termínem dokončení a ještě se nezačalo animovat… O to více je patrné, jak moc se vyplatí soustředit se na přípravu a netlačit se do produkce dříve, než je pevně položen základní stavební kámen. Ano, pro 6 lidí nebyla charakterová animace bezpochyby takový problém, když se na škole Les Gobelins již tradičně soustředí především právě na ni. Nicméně v 3D se často vyskytuje mnoho technických obtíží, jejichž řešení může zabrat spoustu času. Neexistuje tedy důvod tvrdit, že měli lepší podmínky, že umějí lépe animovat apod. Čas skutečně neměli a o to vice jim reálně pomohlo detailní plánování.

Další zajímavý postřeh, který by měl inspirovat české studenty, se týká času, který věnují studenti Les Gobelins 3D. Tedy respektive jeho nedostatku, když z celých tří let studia mají pouhé tři měsíce na 3D produkci. Mají sice možnost setkat se se skutečnými profesionáli ze studií jako jsou Blue Sky či DreamWorks, bez ohledu na kvalitu lektorů jsou však tři měsíce stále málo. Na otázku, proč si vybrali 3D, když měli tak málo času se jej naučit a měli více zkušeností s 2D, Thierry odpověděl, že to brali jako výzvu, která je může mnohému naučit pro reálnou produkci po škole na rozdíl od klasické 2D animace, kterou měli již zvládnutou a která hraje v dnešním světě druhotnou roli. V tomto smyslu by se měli nadchnout právě i čeští studenti, kteří se neučí pracovat v 3D, protože kdo chce animovat, musí se naučit především spoléhat se pouze na vlastní píli a osobnípřesvědčení a nenechat se odradit překážkami, které mu do cesty staví okolí. Pro ty, kteří skutečně chtějí, neexistují hranice.

WWW.OKTAPODI.COM